Zveme vás v pondělí 12.června 2017 od devíti hodin na Vrchní soud v Praze
číslo jednací 11 To 48/2017
Odvolací inkviziční řízení s vězněnými manželi Kočířovými za léčbu konopím, kterým chtějí justiční mafiáni sebrat i dům
S praktikami talárových manekýnů se můžete seznámit osobně.
Viz galérka organizovaného zločinu na http://constitutional-
Přijďte fotit bratry jezuity na tablo na http://pravnistat.blogspot.
Konkrétně: Vrchní sestra kata Mydláře Lenka Bradáčová a bude vrchním jezuitovi Jaroslavu Burešovi z nadačního fondu Václava Klause vysvětlovat pravidla středověké inkvizice, jezuita Bureš má na starosti tekutý líh, kdyby pršelo, vrchní sestra Lenička má na starosti katy, aby nesekali do klávesnice úplně ožralí.
Viz přílohy
Přeji vám hezký den, pevné zdraví a stálou pohodu
Dušan Dvořák, MMCA
Konopí léčí nejen rakovinu
http://www.konopijelek.cz/
Dušan Dvořák, MMCA
Konopí léčí nejen rakovinu
http://www.konopijelek.cz/
8 příloh
|
19:09 (před 5 hodinami)
 | | ||
Bude 12.6.2017 opět Vrchní soud v Praze žvanit bludy jako středověká justiční inkvizice, že konopí je prekurzor a věc nepatří projednat Soudnímu dvoru a novináři dělat Mentolky?
Ústavní stížnost i návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi měl být zkrácen na svých ústavně zaručených právech, garantovaných čl. 36 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z odůvodnění ústavní stížnosti a z obsahu rozhodnutí napadených ústavní stížností zjistil Ústavní soud, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. 20 T 45/2011 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2015 sp. zn. 11 To 33/2015 byl zamítnut návrh stěžovatele o obnovu trestního řízení, které skončilo pravomocným odsouzením stěžovatele pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Stěžovateli byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let a trest propadnutí věcí.
3. Obecné soudy zamítly návrh na obnovu řízení s odůvodněním, že důvody pro obnovu řízení nebyly naplněny, neboť argumentace stěžovatele v návrhu je v poloze právních úvah ohledně účinnosti právních norem, na jejichž základě došlo k jeho odsouzení.Nejedná se tedy o takové skutečnosti či důkazy, jež má na mysli § 278 odst. 1 tr. řádu, na jejichž základě by mohlo dojít k povolení obnovy pravomocně skončeného řízení.
Viz tradiční justiční mafie na ústavním soudu, nyní níže citovaný předseda ÚV KSČ ústavního soudu soudruh RSDr. Ludvík David v rozsudku proti vězněnému předsedovi odborné společnosti Konopí je lék,z.s. Miloslavu Tetourovi, MCA
| sp. zn. I .ÚS 2431/15, citace ústavního soudu, viz http://nalus.usoud.cz/ |
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. I .ÚS 2431/15 v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Miloslava Tetoura právně zastoupeného Mgr. Pavlem Andrlem, advokátem se sídlem Kratochvílova 624/43, Přerov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2015 sp. zn. 11 To 33/2015 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. 20 T 45/2011, spojené anávrhem na položení předběžných otázek Soudnímu dvoru Evropské unie, takto:
Ústavní stížnost i návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi měl být zkrácen na svých ústavně zaručených právech, garantovaných čl. 36 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z odůvodnění ústavní stížnosti a z obsahu rozhodnutí napadených ústavní stížností zjistil Ústavní soud, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. 20 T 45/2011 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2015 sp. zn. 11 To 33/2015 byl zamítnut návrh stěžovatele o obnovu trestního řízení, které skončilo pravomocným odsouzením stěžovatele pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Stěžovateli byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let a trest propadnutí věcí.
3. Obecné soudy zamítly návrh na obnovu řízení s odůvodněním, že důvody pro obnovu řízení nebyly naplněny, neboť argumentace stěžovatele v návrhu je v poloze právních úvah ohledně účinnosti právních norem, na jejichž základě došlo k jeho odsouzení.Nejedná se tedy o takové skutečnosti či důkazy, jež má na mysli § 278 odst. 1 tr. řádu, na jejichž základě by mohlo dojít k povolení obnovy pravomocně skončeného řízení.
(Talároví manekýni na ústavním soudu zřejmě potřebují pořádnou ránu palicí mezi oči dle čl. 23 LZPS, pozn. může nabídnout Dušan Dvořák, pokud talároví manekýni neznají vlastní a evropskou judikaturu a nálezy a porušení základního práva na spravedlivý proces, práva na zákonného soudce a práva na trest toliko na základě zákona, když nepoloží předběžné otázky Soudnímu dvoru a odůvodní to lží, že konopí je prekurzor a zákon o léčivech a návykových látkách není technický předpis k vyrobě konopí jako léku)
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že sice pěstoval, získával, skladoval, zpracovával a distribuoval konopí, ale výhradně k účelům pokusnickým a průmyslovým, a to v míře povolené zákonem. Namítá, že ani Vrchní soud v Praze nepovažoval, stejně jako Krajský soud v Českých Budějovicích, za novou skutečnost neoznámení novelizací zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, dle povinnosti Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 98/34/ES Evropské komisi a ani nevyhověl návrhu stěžovatele na položení předběžných otázek Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr"). Stěžovatel se domnívá, že právě proto, že v době jeho odsouzení nebyla dokončena notifikace příslušného předpisu, nemohlo být jeho jednání posouzeno jako trestný čin. Stěžovatel současně navrhuje, aby předběžné otázky položil Soudnímu dvoru přímo Ústavní soud.
5. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
6. Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. článek 81, článek 90 Ústavy České republiky, dále jen "Ústava"). Ústavní soud je povolán k ochraně ústavnosti, nikoliv ke kontrole "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy) a nepřezkoumává pouhou správnost interpretace a aplikace "jednoduchého práva" ze strany obecných soudů. Do jejich činnosti zasáhne jen tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena stěžovatelova základní práva či svobody, které mu garantuje ústavní pořádek. Základní práva totiž vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž stanovují i rámec jejich ústavně konformní interpretace a aplikace.
7. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
8. Obdobné zásady je nutné vztáhnout i na rozhodnutí týkající se obnovy řízení. V řízení o návrhu na povolení obnovy řízení v trestní věci je třeba vzít v úvahu, že navrhovatel je osobou již pravomocně odsouzenou a že základní záruky spravedlivého trestního procesu musely být uplatňovány již v řízení vedoucímu k jeho pravomocnému odsouzení. Na úrovni zákona jsou předpoklady zásahu do principu právní jistoty v trestních věcech pravomocně skončených upraveny v ustanovení § 277 a násl. tr. řádu o obnově řízení. Posouzení otázky, zda vyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé a způsobilé přivodit důsledky dle ustanovení § 278 odst. 1 tr. řádu, je výlučnou záležitostí obecných soudů, nikoliv Ústavního soudu.
9. Po přezkoumání napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy se relevantně vypořádaly se stěžovatelem navrženými "novými důkazy" a v odůvodnění napadených rozhodnutí náležitě vysvětlily, z jakých důvodů nelze tyto návrhy považovat za nové skutečnosti nebo důkazy dle § 278 odst. 1 tr. řádu. Soudy v odůvodnění napadených rozhodnutí řádně a v souladu s principy obnovy řízení posoudily argumentaci stěžovatele a dospěly k závěru, že v jeho případě nebyly žádné nové skutečnosti ani důkazy předloženy, ale že argumentace v návrhu na povolení obnovy řízení má především charakter právního hodnocení skutečností, jež byly známy již v původním řízení.
10. Stěžovatel se ústavní stížností fakticky domáhal opětovného posouzení splnění podmínek pro povolení obnovy řízení, tj. zda v řízení provedené důkazy byly novými skutečnostmi nebo důkazy ve smyslu § 278 odst. 1 tr. řádu, či nikoliv. Jinak řečeno, stěžovatel nesouhlasil s hodnocením důkazů učiněných v řízení o návrhu na povolení obnovy a právními závěry z takového hodnocení soudem vyvozenými. V této souvislosti nezbývá než opět poukázat na ustálenou a obecně dostupnou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k hodnocení důkazů, dle níž je výlučnou věcí obecných soudů, aby hodnotily relevanci jim předložených důkazů. Pokud obecné soudy dovodily, že stěžovatel nové skutečnosti ani důkazy nepředložil, nezbylo jim než návrh na obnovu řízení zamítnout. V takovém případě nebylo ani důvodu předkládat stěžovatelem předestřené předběžné otázky Soudnímu dvoru. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy dostály podmínkám stanovených pro posouzení nezbytnosti položení předběžné otázky Soudnímu dvoru, přičemž s jejich závěry, které opřely o relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, se Ústavní soud plně ztotožňuje. Jelikož se argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti shoduje s jeho argumentací v předchozím řízení před obecnými soudy, postačí v podrobnostech na odůvodnění jejich rozhodnutí odkázat.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele, musel ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout a spolu s ním odmítnout i návrh na položení předběžných otázek Soudnímu dvoru.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2015
Ludvík David, v. r.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že sice pěstoval, získával, skladoval, zpracovával a distribuoval konopí, ale výhradně k účelům pokusnickým a průmyslovým, a to v míře povolené zákonem. Namítá, že ani Vrchní soud v Praze nepovažoval, stejně jako Krajský soud v Českých Budějovicích, za novou skutečnost neoznámení novelizací zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, dle povinnosti Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 98/34/ES Evropské komisi a ani nevyhověl návrhu stěžovatele na položení předběžných otázek Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr"). Stěžovatel se domnívá, že právě proto, že v době jeho odsouzení nebyla dokončena notifikace příslušného předpisu, nemohlo být jeho jednání posouzeno jako trestný čin. Stěžovatel současně navrhuje, aby předběžné otázky položil Soudnímu dvoru přímo Ústavní soud.
5. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
6. Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. článek 81, článek 90 Ústavy České republiky, dále jen "Ústava"). Ústavní soud je povolán k ochraně ústavnosti, nikoliv ke kontrole "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy) a nepřezkoumává pouhou správnost interpretace a aplikace "jednoduchého práva" ze strany obecných soudů. Do jejich činnosti zasáhne jen tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena stěžovatelova základní práva či svobody, které mu garantuje ústavní pořádek. Základní práva totiž vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž stanovují i rámec jejich ústavně konformní interpretace a aplikace.
7. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
8. Obdobné zásady je nutné vztáhnout i na rozhodnutí týkající se obnovy řízení. V řízení o návrhu na povolení obnovy řízení v trestní věci je třeba vzít v úvahu, že navrhovatel je osobou již pravomocně odsouzenou a že základní záruky spravedlivého trestního procesu musely být uplatňovány již v řízení vedoucímu k jeho pravomocnému odsouzení. Na úrovni zákona jsou předpoklady zásahu do principu právní jistoty v trestních věcech pravomocně skončených upraveny v ustanovení § 277 a násl. tr. řádu o obnově řízení. Posouzení otázky, zda vyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé a způsobilé přivodit důsledky dle ustanovení § 278 odst. 1 tr. řádu, je výlučnou záležitostí obecných soudů, nikoliv Ústavního soudu.
9. Po přezkoumání napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy se relevantně vypořádaly se stěžovatelem navrženými "novými důkazy" a v odůvodnění napadených rozhodnutí náležitě vysvětlily, z jakých důvodů nelze tyto návrhy považovat za nové skutečnosti nebo důkazy dle § 278 odst. 1 tr. řádu. Soudy v odůvodnění napadených rozhodnutí řádně a v souladu s principy obnovy řízení posoudily argumentaci stěžovatele a dospěly k závěru, že v jeho případě nebyly žádné nové skutečnosti ani důkazy předloženy, ale že argumentace v návrhu na povolení obnovy řízení má především charakter právního hodnocení skutečností, jež byly známy již v původním řízení.
10. Stěžovatel se ústavní stížností fakticky domáhal opětovného posouzení splnění podmínek pro povolení obnovy řízení, tj. zda v řízení provedené důkazy byly novými skutečnostmi nebo důkazy ve smyslu § 278 odst. 1 tr. řádu, či nikoliv. Jinak řečeno, stěžovatel nesouhlasil s hodnocením důkazů učiněných v řízení o návrhu na povolení obnovy a právními závěry z takového hodnocení soudem vyvozenými. V této souvislosti nezbývá než opět poukázat na ustálenou a obecně dostupnou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k hodnocení důkazů, dle níž je výlučnou věcí obecných soudů, aby hodnotily relevanci jim předložených důkazů. Pokud obecné soudy dovodily, že stěžovatel nové skutečnosti ani důkazy nepředložil, nezbylo jim než návrh na obnovu řízení zamítnout. V takovém případě nebylo ani důvodu předkládat stěžovatelem předestřené předběžné otázky Soudnímu dvoru. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy dostály podmínkám stanovených pro posouzení nezbytnosti položení předběžné otázky Soudnímu dvoru, přičemž s jejich závěry, které opřely o relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, se Ústavní soud plně ztotožňuje. Jelikož se argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti shoduje s jeho argumentací v předchozím řízení před obecnými soudy, postačí v podrobnostech na odůvodnění jejich rozhodnutí odkázat.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele, musel ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout a spolu s ním odmítnout i návrh na položení předběžných otázek Soudnímu dvoru.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2015
Ludvík David, v. r.
